1. Dětský domov Prostějov
2. Dětský domov
3. Novinky
4. Letní pobyt Kunčice 25

Letní pobyt Kunčice 25

Letní pobyt v Kunčicích, Chata U profesora 2025. Čas plyne rychle jako voda a než jsme se nadáli, opět jsme všichni stáli před bránou dětského domova s plnými zavazadly a batohy na zádech, a čekali na příjezd autobusu vojáků 601. jednotky speciálních sil, který nás zaveze na chatu v Kunčicích. Po cestě nás místy provázely dešťové přeháňky, místy na chvíli vykouklo sluníčko. Naštěstí nám počasí během pobytu přálo, i když se měnilo i v průběhu dne. Program jsme uzpůsobili vždy podle předpovědi a také s ohledem na to, aby ho zvládly všechny děti, jak ty starší, tak i mladší. Během pobytu jsme vyrazili na kratší trasu na Kunčickou horu. Procházeli jsme pastvinami, sbírali jahody a borůvky. Aby starší a zdatnější děti nemusely čekat na drobotinu, která se zastavovala u každého broučka, lesklého kamínku, nebo borůvkového keříku, volili jsme při dalších výšlapech pro malé děti kratší trasy v kombinaci s jízdou autem. Vždy jsme se na smluveném místě všichni potkali, ať už to bylo u rozhledny Stříbrné Twiggy nebo na Paprsku. Na Paprsku si děti dle svého výběru pochutnaly na borůvkových knedlících nebo si daly hranolky. Odměnou byly také krásné výhledy do okolní krajiny, na zalesněné kopce a louky. Zpáteční cesta z Paprsku vedla kolem Dalimilovy rozhledny a potom přes pastviny, na kterých jsme klidně mohli potkat stádo krav. Pohybovali jsme se proto po této cestě rychle a v co největší tichosti. Byla to taková menší stezka odvahy, na které nás odpočívající stádo nechalo přejít bez povšimnutí. Každý den jsme mohli využít vnitřní bazén u chaty, ve kterém se děti vyřádily. Děti si také zahrály fotbal, florbal, navlékaly korálky, pletly náramky z gumiček nebo tvořily mechové obrázky. Starší děti měly dost času i pro sebe, bez řízených či naplánovaných činností. Vždy po nějakém výšlapu, i když jsme si mysleli, že jsou malošci utahaní, po chvilce oddychu chytli „druhý dech“ a klouzali se na plechové klouzačce, na které se řadili za sebe jako vagónky, pobíhali za míčem, foukali do bublifuků, pořádali šnečí závody nebo se houpali na houpačkách. Děti se také svezly na konících, zašly na zmrzlinu do nedaleké cukrárny, opékaly špekáčky a hledaly poklad. Poslední den před odjezdem jsme s dětmi zašli do Stříbrnic na bobovou dráhu. Zážitků bylo opravdu hodně. Celý pobyt proběhl v pohodové atmosféře. Poděkování patří rodině Matoušové za výbornou domácí kuchyni, vojákům za poskytnutí autobusu a panu doktorovi Wernerovi, který dětem opět nezištně přispěl na prázdninové aktivity, jejichž cílem je posílení kamarádských vztahů mezi dětmi navzájem.

---