Jarní prázdniny - jedno velké dobrodružství

Jedno velké dobrodružství 12. a 13. 2. 2020 Od nepaměti se lidé dohadovali o tom, zda existuje Peklo - či nikoli. Proto jsme se rozhodli to raději prověřit a vydali jsme se do vesničky Čertovina, kde se prý peklo nachází. Přivítal nás tam starý opelichaný čert a spolu s čerticí Muribanou nás provázeli svým královstvím, kde vládl vládce pekel -Lucifer. Navštívili jsme čertovskou školu, kde vzdělávají čertí dorost. Přešli jsme do mučírny, kam se dostanou pouze zlobivci a děti si mohly na vlastní kůži vyzkoušet, jak se tam s hříšníky zachází. Na audienci u samotného Lucifera byli ti největší hříšníci zavřeni do klecí vedle jeho trůnu. Bohužel peklo naznalo, že ještě nenastal ten pravý čas na trvalý pobyt v pekle a tak nás podzemí vyplivlo na povrch zemský, kde si ještě chvíli máme počkat a hřešit klidně dál. Ale výprava byla úspěšná, protože můžeme z vědeckého hlediska zodpovědně potvrdit, že peklo určitě existuje, protože my ho viděli na vlastní oči. Z pekla jsme se všichni přesunuli autobusem do Hlinska. Tam jsme děti rozdělili na dvě skupinky. Starší děti se třemi vychovateli se vydaly zpět pěšky do pekla Čertovina, kolem Ratajských rybníků. Příroda tam byla moc hezká a poprášená sněhem. Podle mapy jsme měli jít po žluté značce, ale nějakým nedopatřením tam nikde žádná značka nebyla. Tak se stalo, že jsme trochu bloudili. Dostali jsme se až do končin, kde lišky dávají dobrou noc. Dokonce nám jedna liška v krásném huňatém kožichu přeběhla přes cestu, ale někde zapomněla Budulínka – asi v Podlesíčku. A my bloudili dál. Naštěstí, kde se vzaly, tu se vzaly dvě dobré ženy a pomohly nám najít cestu z lesa ven. Potom jsme si ještě pomohli navigací a místo původních čtyř kilometrů jsme jich ušli osm. Do Čertoviny jsme ale došli, sice z úplně jiné strany, ale byli jsme tam. Zde nás nabral autobus a jeli jsme pro mladší děti a vychovatele, kteří je doprovázeli. Ti měli prohlídku pohádkové vesničky v Podlesíčku. Potkávali tu pohádkové postavičky , viděli jejich chaloupky a dozvěděli se o nich zase něco nového. Jelikož jim ale už byla zima, čekali na nás po prohlídce v místním hotelu u čaje. Opět jsme se všichni sešli v autobuse a jelo se domů. Jenže adrenalinové zážitky ještě neskončily, v lesích Vysočiny jsme zapadli do závěje a čekali další tři hodiny na vysvobození autobusu z příkopu. Pro děti to byl ještě silnější zážitek než samotné Peklo. U toho jsme ještě třikrát shlédli aktuální pohádku : S čerty nejsou žerty. Do domova jsme dorazili až po 23:00 hodině. Děti se najedly a ještě neměly obě nohy v posteli a už spaly. Druhý den jsme měli objednanou tělocvičnu na Realném gymnáziu. Strávili jsme tu dvě hodiny. Děti si zahrály vybíjenou, turnaj ve florbalu, míčem střílely na bránu, skákaly parkur a vyzkoušely si jízdu na sportovních vozíčcích pro paraplegiky. Zážitků a vyžití měli všichni za oba dva dny až dost. Odpoledne všichni už jen odpočívali a čerpali sílu na další akci.


Novinky

Kalendář akcí